Stavba akustické kytary od výběru dřeva
po pražcování, lakování a nastavení

Sušení a stabilizace polotovarů

Dřevo v nástroji nikdy nepřestane reagovat na okolí. Cílem sušení není dostat materiál do absolutního sucha, ale ustálit ho na vlhkosti, která odpovídá prostředí, kde bude nástroj žít. Ve středoevropských podmínkách se dílny obvykle pohybují kolem čtyřiceti až padesáti procent relativní vlhkosti vzduchu; dřevo se v takové místnosti ustálí zhruba na osmi procentech vlastní vlhkosti.

Pořadí bývá dvoufázové. Nejdřív pomalé přirozené schnutí v pořezaném stavu, kdy se díly prokládají latěmi a nechávají volně dýchat mimo přímé slunce a průvan. Teprve potom následuje dosušení v klimatizovaném prostoru dílny, kde se materiál srovná s tím, v čem se bude lepit. Přeskočení druhé fáze je nejčastější příčina toho, že se deska po několika měsících v suchém bytě rozestoupí na spoji.

Kritické je, aby lepení korpusu proběhlo při té nižší, „zimní“ vlhkosti. Nástroj slepený ve vlhkém létě se v topné sezóně smrští a deska může prasknout, protože je po obvodu pevně uzavřená v lubech. Opačná chyba, tedy stavba v příliš suchém stavu, se projeví jen vyklenutím desky a bývá výrazně méně destruktivní.

Praktický postup před řezáním

1. Zvážit díl a poznamenat hmotnost i datum.
2. Nechat ho v dílně proložený nejméně několik týdnů.
3. Zvážit znovu — dokud hmotnost klesá, materiál není ustálený.
4. Průběžně sledovat vlhkoměr v dílně, ne odhad podle pocitu.
5. Do práce pouštět jen díly, které se dva odečty po sobě nezměnily.

Vedle sušení se občas mluví o stabilizaci — nasycení dřeva pryskyřicí ve vakuu. U ozvučné desky nemá smysl, protože ji zatíží a utlumí. Uplatní se spíš u drobných dílů, jako jsou porézní kusy dřeva na hlavu krku nebo doplňky, kde jde o rozměrovou stálost a odolnost, nikoli o akustiku.

Ohýbání lubů na horké bolvance

Luby se ohýbají teplem a vlhkostí. Klasickým nástrojem je horká bolvanka — kovová trubka nebo vřeteno vyhřáté na zhruba sto padesát až sto osmdesát stupňů. Dřevo se lehce navlhčí, přiloží k rozpálenému povrchu a plynulým pohybem se tlačí do oblouku. Teplo změkčí ligninový podíl ve stěnách buněk, dřevo se v tomto stavu nechá přetvarovat a při chladnutí si nový tvar zapamatuje.

Nejčastější chyby jsou dvě. Příliš mnoho vody způsobí, že se vlákna na vnějším oblouku roztrhnou a vzniknou drobné příčné praskliny, které se pod lakem projeví jako světlé čárky. Příliš málo pohybu naopak vede k připálení: dřevo v jednom místě zůstane moc dlouho a povrch ztmavne nebo se zvlní.

Pořadí, které se osvědčuje

1. Ztenčit lub na konečnou tloušťku a přebrousit obě strany.
2. Vyznačit si na dílu polohu pasu a obou oblouků podle šablony.
3. Krátce navlhčit povrch, nikoli lub namáčet.
4. Začít od pasu, tedy od nejostřejšího poloměru.
5. Pohybovat dílem stále dopředu a dozadu, nikdy jej nenechat stát.
6. Hotový lub okamžitě upnout do formy a nechat vychladnout a doschnout.

Palisandr a javor reagují odlišně. Tvrdé, hutné dřeviny vyžadují vyšší teplotu a pomalejší postup; javor s vlnitou kresbou má tendenci se lámat na hranicích vlny, takže se ohýbá s podpůrným plechem. Po vychladnutí zůstávají luby ve formě do doby, než se dolepí vnitřní žebra a rohové klínky, které tvar zafixují natrvalo.

Menzura, výška strun a výztuha krku

Menzura je teoretická délka kmitající struny mezi nultým pražcem a sedlem kobylky. Skutečná délka musí být o něco větší, protože přitisknutím struny k pražci se struna napne a tón se zvýší. Této korekci se říká kompenzace a projeví se šikmým posazením kobylkového sedla, zpravidla s větším přesahem u basových strun.

Nastavení nástroje má logické pořadí a jednotlivé kroky se navzájem ovlivňují, takže se často opakují dokola.

1. Naladit nástroj na struny, které se budou skutečně používat.
2. Zkontrolovat prohnutí krku pod tahem — struna přitisknutá na prvním a čtrnáctém pražci má nad sedmým pražcem mít jen nepatrnou mezeru.
3. Podle potřeby upravit výztuhu, vždy jen o malý díl otáčky a s pauzou, aby se krk ustálil.
4. Zkontrolovat výšku strun v nultém sedle; příliš vysoké sedlo se projeví nečistou intonací v prvních polohách.
5. Nastavit celkovou výšku strun snížením kobylkového sedla, ne přitažením výztuhy.
6. Ověřit intonaci porovnáním flažoletu a tónu na dvanáctém pražci.

Výztuha krku slouží k vyrovnání prohnutí, nikoli k nastavení výšky strun. Zaměňování obou funkcí je nejčastější příčina toho, že nástroj po „nastavení“ drnčí ve středních polohách. Pokud po srovnání prohnutí zůstává akce příliš vysoká, řeší se to sedlem, případně korekcí úhlu krku.